Réunion aneb nová destinace na mapě slalomářského světa

Dlouho se o tomhle ostrově nacházejícím se v Indickém oceánu mezi slalomáři mluvilo. Pár z nich se i v rámci zimní přípravy na francouzský zámořský department vydalo. Hlavní místo pro přípravu to však nikdy nebylo. Většina slalomářů z celého světa se v době mezi lednem, únorem a březnem rozdělovala do dvou od sebe vzdálených míst, Austrálii a Spojených arabských emirátů. Až zvláštní doba přinášející spousty omezení nás přiměla vydat se do „neznáma“ a vyzkoušet něco nového. Jedná se tedy o řešení z nouze, nebo se rokem 2021 umělá trať na exotickém ostrově zapíše do slalomářského světa jako počátek nového prostředí pro předsezónní trénink?

I takovéto krásy ostrov nabízí. Vyhlídka na propast Trou de Fer se slavným a zrádným kaňonem.

 

Proč vlastně byl Réunion místem, kam nikdo nejezdil. Trať tu stojí od roku 2013, přesto zdejší vodu brázdilo pouze pár závodníků. Odpověď bych hledal v tom, že nebyl důvod ke změně. Z mého pohledu je australský Penrith stále nejlepším místem pro přípravu na umělé divoké vodě. Kdo názor nesdílí, nebo měl jiné důvody, proč necestovat do daleké Austrálie, volil schůdnější variantu v podobě umělé trati nacházející se téměř uprostřed pouště nedaleko města Al Ain ve Spojených arabských emirátech. Výhody a nevýhody obou míst jsou dobře známé. Častokrát jsem vedl diskuse o tom, proč je jedna z nich výhodnější. Každý na to má svůj vlastní pohled, což je dobře.

Ostrov spadající do Evropské unie však přináší pár odlišných výhod, co i v mých očích, oproti Austrálii, zvedá jeho kredit. Za prvé bych vyzdvihl příjemný časový posun tří hodin, který výrazně ovlivňuje aklimatizaci a první dny tréninku, také snazší spojení s domovem není k zahození. Odpadá tak nepříjemný jet lag, který nás vždy trápil po příletu do Austrálie. Další nespornou výhodou je přírodní krása, kterou ostrov nabízí. Vyznavači outdoorových sportů všeho druhu nebo milovníci pěší turistiky v divoké přírodě si zde přijdou na své.

Úroveň zdejšího kanálu v Saint-Suzanne sice zdaleka nedosahuje parametrů divoké vody v Penrithu, avšak každá změna je pro trénink více než vhodná. Ježdění je zde určitě fyzicky náročnější, proud tu nemá takovou sílu, tudíž každý musí vyvinout větší energii pro získání nebo udržení rychlosti lodi. Pádlování je tedy silově hodně náročné, takové vody nemám zrovna v oblibě. Řekl bych, že zdejší voda prověří každému i jeho psychiku. Z břehu se náročnost „peřejí“ zdá být hodně jednoduchá, avšak při průjezdech branek dávají nepříjemné vlny, které se hodně nejasně mění a zvedají, zabrat.

Kanál v St, Suzanne hodně připomíná německou trať v Markkleebergu, pouze obtížnost vody je odlišná.

 

Na Réunionu jsem strávil necelých šest týdnů. Musím se přiznat, že ke konci mě ježdění na místní trati moc nebavilo. Kombinace branek se opakovaly a moje fantazie už nenabízela žádný prostor pro zkoušení nových průjezdů. Obzvlášť místní pravotočivou zatáčku s extrémně pomalým proudem jsem začal nenávidět. To však je běžná záležitost, šest týdnů je opravdu dlouhá doba...

Ač se Réunion určitě nikdy nestane mým oblíbeným místem pro ježdění na slalomce, jsem strašně rád, že jsme měli možnost tohle místo vyzkoušet. Do budoucna minimálně víme, že je o jednu možnost pro přípravu víc a kdo tuší, jaká ta budoucnost vlastně bude. Především jaké možnosti bude nabízet.

Jednou věcí jsem si ale jistý, na Réunionu jsem nebyl naposledy.

Lukáš Rohan