Prázdninová koro-nominace 2020

Netradiční nominační boje o místo ve slalomové reprezentaci na dva evropské šampionáty a pár nejistých „světových“ pohárů jsou u konce. Body byly rozdány a členové nového reprezentačního týmu už mohou spřádat jasné (s drobnými otazníky) plány pro zbytek sezóny, stejně jako i na začátek té nadcházející. Další nominace pro druhou polovinu roku 2021 se totiž pojede až v červnu, právě tam se bude rozhodovat o tom, kdo nás bude reprezentovat na mistrovství světa v Bratislavě. Zní to sice složitě, ale skutečnost je celkem jednoduchá. Jaká vlastně letošní nominace byla?

V následujících řádcích se snese jistá dávka kritiky na letošní nominační závody. Neberte to, však prosím pouze negativně, uvědomuji si, že kritizovat je příliš jednoduché. Rád bych ale na toto téma rozproudil diskuzi a vyslechl si i jiné názory. Bez toho se totiž nikam nedostaneme.

První nominační víkend proběhl v rámci dvou závodů na kanále ve Veltrusech na konci července. Oproti zaběhnuté rutině z dubna či května bylo určitě pro každého vítanou změnou výrazně příjemnější počasí pro pádlování na divoké vodě. Na divoké vodě se vám v podstatě každou chvíli stává, že vás voda zalévá a můžete dostat i známé VDKáčko přímo do očí (kdo nezná, Honza Bárta objasní). To ve Veltrusech až na pár výjimek opravdu nehrozí. Závod ve Veltrusech mi spíše než vodní slalom připomíná sprint na divoké vodě, kde ale musíte zvládnout vytyčenou trať. Sám za sebe říkám, že bych trať ve Veltrusech pro důležitý závod opravdu stavět nechtěl. Postavit těžkou, férovou a zároveň i hezkou trať pro závodníky na takhle lehké vodě mi přijde téměř jako nadlidský úkol. Pro nedělní závod se to však povedlo, stejně si ale nemyslím, že by nominace ve Veltrusech byla pro vodní slalom a především pro samotné závodníky něčím přínosná.

Nechci se tím nijak obouvat do místního oddílu, naopak všechny obdivuji, s jakým nadšením zvládají organizaci závodu, chod tratě a také jakou kvalitou oplývá už po několik let místní bufet. Pokud by se na Kanoistovi roku vyhlašovala kategorie Bufet roku, ten z Veltrus by mohl připomínat sbírku Karla Gotta.

Ani to mě však neobměkčí a upřímně říkám, že nerozumím tomu, proč se nominace jela ve Veltrusech dva roky po sobě, stejně jako dvě poslední olympijské. Důvody jsou, znám je i já, ale nepřesvědčují mě. Opravdu to pro vrcholové závodníky není přínosné ježdění a přednominační přípravu na trati považuji, stejně jako dojíždění, spíše za trest. Vím, že tím určitě pár osob popudím, ale mám potřebu se vyjádřit. Přece jenom se mě to týká a myslím si, že lidé, kteří o tom rozhodují, by si tam sami měli zajezdit, nebo si na to aspoň vzpomenout, a pak se rozhodnout, co je nejlepší pro závodníky. Změna bývá většinou přínosná, ale ta k horšímu moc nepomůže.

Závěr nominace proběhl v pražské Troji na začátku srpna. Na závodě panovala naprosto srovnatelná atmosféra jako při mezinárodních závodech. Na tribunách podél tratě nebylo téměř možné najít volné místo a komentátorské duo Dan + Míra přivádělo fanoušky do bodu varu, s mírným přispěním počasí. Je čistá radost závodit v takovém prostředí, opravdu není fráze, že to pro každého znamená skvělý zážitek. Mně osobně takové prostředí jednoznačně pomůže i k lepším výkonům. Jedu naprosto uzavřen a kromě pár vniknutí nepřeslechnutelného komentáře z trojské věže se do mé hlavy nedostane ani myšlenka. Až cílová rovinka mě trochu probírá a začnu znovu vnímat. Někdy ani nevím, co jsem těch posledních 100 vteřin vlastně dělal. Podle času na tabuli to však vypadá víc než slušně.

Co mě ale mrzí, je to, že mám pocit, že se poslední roky na domácí nominaci nestavějí tak těžké tratě jako na mezinárodních akcích. Obzvlášť nedělní trať 4. Českého poháru Skupiny ČEZ měla k úrovni finálových tratí hodně daleko. Pusťte si video z loňského podniku SP z Troje a posuďte sami. Neříkám to kvůli sobě, mně zjevně tratě vyhovovaly, to stejné můžu říct i o nominaci ve Veltrusech, pro mě je však důležitější pocit a vlastní názor, ten mám z obou případů lehce negativní. V Troji jsem se těšil, že stavitelé trati postaví těžkou kombinaci ve spodní části tratě, která je přestavěná, proto zde byl velký prostor pro kreativitu. Dopadlo to tak, že nedělní cílová rovinka začínala už výjezdem z levé protivody pod lávkou. Díky, bylo to výživné.

Chápu, že záměrem byla férová trať a spodní úsek není a nebyl v poslední době úplně stálým místem, ale myslím si, že se to i tak dalo zvládnout lépe. I když je pravda, že v sobotu mohla závěrečná kombinace na tzv. průjezd na erku závodníky potrápit. Nerozumím však tomu, proč na dvou válcích na úrovni lávky stál oba dva dny rovný průjezd prvního válce a přejezd toho druhého skrze protivodné branky. Tady byl prostor pro ztížení tratě, hlavně té nedělní.

I když vše, co bych k tomu chtěl říci, se na řádky stejně nevejde, doufám, že jsem své názory dokázal srozumitelně objasnit. Nemusíme se bavit o tom, že závody Českého poháru jsou na úrovni těch světových, a že nám je celý svět závidí. To je realita, která se stala skutečností díky práci několika lidí. Děkujme jim, zároveň i přidejme ruku k dílu. Já je však obdivuji ještě více za to, že ani v tuto chvíli se neuspokojí současnou úrovní a stále hledají možnosti, jak zmíněné závody a celý vodní slalom posouvat ještě výše. I proto jsem se podíval na uskutečněnou nominaci trochu jinak, než bývá zvykem… Pokračování příště.

 

Lukáš Rohan

 

FOTO: Jan Homolka, Kanoe.cz https://www.zonerama.com/Kanoe/267150

Český pohár Skupiny ČEZ 2020: https://www.slalom-world.com/slalom-cesky-pohar/