Mistrovství světa v Seu aneb spojení slalomu a sjezdu

Mistrovství světa ve slalomu v roce 1999, 2009 a 2019 mají jednu zcela zásadní společnou shodu, všechny šampionáty se konaly ve španělském (chcete-li katalánském) městečku La Seu d’Urquell. Malebné městečko rozkládající se u úpatí Pyrenejí nabízí závodníkům i divákům příjemné prostředí, nádhernou přírodu kam až oko dohlédne a také olympijský kanál z roku 1992, který od té doby neprošel žádnou zásadní změnou, když opomeneme kolem přihlížející topoly, jenž na líně tekoucí vodu zhlíží dnes již z úctyhodné výšky.

"Klid před závodní bouří."

Tou zásadní změnou letošního šampionátu oproti všem minulým mezinárodním závodům v Seu, které se zde z trochu nepochopitelných důvodů jezdí každý rok, tak bylo historicky druhé spojení MS ve slalomu a sjezdu do jedné akce. Letos v Seu jsem měl poprvé možnost vidět toto zvláštní spojení dohromady, a ač jsem byl rád, že jsme mohli sdílet celý závod, navzájem se podporovat, prožívat radost i smutek dohromady nebo si užít po závodní oslavy i se všemi sjezdaři, musím konstatovat, že mně toto spojení nedává velký smysl. Z mého slalomářského pohledu spojení dvou odlišných sportů, které nemají zase tolik společného, jak se na první pohled zdá, nám jako slalomové části vůbec nic nepřináší. Naopak to přináší jen problémy, jelikož například dostat všechny závodníky každý den do tréninkového rozpisu tak, aby časy byly pro trénink přijatelné, je nadlidský úkol. To podobné jsem si myslel i o závodních dnech, ale nakonec se ukázalo, že program byl dobře naplánován a naše obvyklé časy startů všech kategorií byly zachovány. Kdy jindy také startovat finále než ve 12 hodin o víkendu ve chvíli, kdy sledovanost televizních obrazovek doslova praská… Špatné načasování tak zbylo na sjezdaře, kteří museli čekat na každou svou jízdu až do pozdního odpoledne, což není vůbec nepříjemné, na druhou stranu divácká kulisa byla i na odpolední sjezd velice dobrá.

Krásné zároveň však i dost smutné bylo sledování kategorie C2 v rámci sjezdového finále, vidět znovu na startu bratry Hochschornerovi nebo bratrance Škantáry (bohužel nepostoupili z kvalifikace) mě donutilo zavzpomínat na časy, kdy deblířská finále s těmito legendami sportu patřila do výstavní skříně vodního slalomu. Z mého laického pohledu nedává valný smysl spojení ani pro sjezdaře. Určitě je jejich závod díky olympijskému slalomu mediálně mnohem více vidět, to se popřít nedá, ale pokud bych já dělal sjezd, chci jezdit na divokých řekách a v přírodě. Umělé kanály by byly to poslední, kde bych chtěl sprintovat rovně dolů, naštěstí to opravdu hodnotím jen z diváckého pohledu. Bohužel ani ten mě neuchvátil, a pokud bych neměl právě od sjezdařů zásoby výborného piva Litovel, určitě bych nekonečné sjezdařské finále nedokoukal. Nemějte mi to za zlé, ale sledovat sjezd na „rovné“ vodě v Seu je stejně špatné jako sledovat florbal v televizi. Situaci, kdy mi pak udivení kamarádi ze sjezdu říkali, že jsem asi jediný slalomář, který zůstal až do jejich vyhlášení, a s nadsázkou mě za to vyzdvihovali, beru tak, že jsme opravdu oddělený kolektiv, který si ze sebe utahuje podobně jako Pražáci a Brňáci navzájem. Přiznejme si však, kolik ve skutečnosti máme kamarádů z toho Brna…

"Martiny vítězný dojezd a potvrzení, že i sjezdaři umí eskymáka (naštěstí těsně za cílovou linií)."

V Seu je obrovská výhoda, že kanál se nachází přímo ve městě, ve kterém není problém dojít za 10 minut opravdu pomalou chůzí z jednoho konce na druhý. I přes to bývalo dříve zvykem, že diváci na ochozech scházeli a atmosféra byla přímo uspávací. Proto mě velice překvapilo, kolik obyvatel města si tentokrát našlo cestu do vodáckého parku a vytvořilo skvělou atmosféru, která se lehce přiblížila trojské bouři. Po loňském brazilském šampionátu, kde bylo prázdno asi jako v maloskalské Sokolovně v pátek večer, to byla vítaná změna, která náš sport zase obohatila. Nemyslím si však, že by tomu přidání sjezdu jakkoli pomohlo, proto už po několikáté musím kroutit hlavou nad heslem Mezinárodní kanoistické federace ICF #alwaysmovingforward.

"Město žilo mistrovstvím světa po celý týden, výzdoba byla vidět v každé ulici."

TEXT: Lukáš Rohan 

FOTO: Martin Hladík, https://www.zonerama.com/Kanoe