Pádlování na řece Sezar v Íránu

Každý batůžkář označuje Írán jako zemi s nejvlídnějšími lidmi na světě. Vzhledem k tomu, že cestování jen s batohem pro kajakáře nedává moc smysl a chtěli jsme okusit vůni Íránu na vlastní kůži, našli jsme si řeku Sezar, která kompletně protíná severozápadní část pohoří Zagros a vyrazili na rychlý testovací výlet.

An island in the middle of a rocky mountain

Description automatically generated

 

Ač je Irán již delší dobu přístupný okolnímu světu a s otevřenou náručí vítá každého turistu, hned na letišti v Teheránu to tak nevypadá. Pro získání íránského víza je nutné proběhnout mezi třemi okénky, vyplnit potřebné formuláře, zaplatit určitou sumu - dle národnosti je pro každého jinak vysoká. Je nutné tyto tři procedury absolvovat v daném pořadí, nicméně nikde není informace ke kterému okénku v jakém pořadí. 

Do Teheránu není spojení z mnoha metropolí. To znamená, že těch pár letů za den přiveze cestující ze všech koutů světa. Skupinovým chaosem se všichni pomalu formujeme tak jak je potřeba. Upravení, usměvaví a kníratí úředníci si vybírají na první pohled nesmírně chaoticky pasy a peníze od mnoha lidí najednou a vyměňují je za lístečky s podivnými znaky. Nechápajíc íránský systém nesystém posedáváme v chladné příletové hale a po cca 2 hodinách vyčkávání a o 100 dolarů na osobu lehčí se můžeme vesele vypravit do haly, kde na pásu krouží k našemu úžasu i naše kajaky. 

A person walking down a street next to a building

Description automatically generated

"Temné uličky historické části Isfahánu jsou skvělým místem pro street foto."

Írán má svou vlastní měnu. Je ideální přiletět s dolary v hotovosti, jelikož bankomaty vydávají peníze pouze na íránské platební karty. Na mezinárodním letišti v hlavním městě je pouze jedna směnárna, kde se mi podařilo směnit pouhých 200 dolarů, jelikož více prý nemají. Nicméně na každém autobusovém nádraží ve větších městech není problém směnit. Doporučuji si vyhradit na tuto činnost dost času, jelikož se jedná samozřejmě o vtipnou hru s místními o to, jaký kurz si dohodnete. Íránská měna je riál, avšak většinou se udává cena v tůmanech, což je desetina riálu. Ale pochopitelně ne všude se to používá stejně. Takže člověku trvá celkem dlouho, než se zorientuje v obvyklých cenách za jídlo, ubytování, jízdenky apod. Všechny tyto částky jsou však oproti západnímu světu značně nízké a hlavně jsou Íránci neuvěřitelně poctiví. Když po obědě vrazíte do ruky usměvavému staříkovi, který vám ugriloval pravděpodobně nejlepší kebab v životě desetinásobek jeho ceny, vrátí vám naprosto přesně nazpět a brání se jakémukoliv dýšku.

Hned po brzkém ranním příletu jsme se přesouvali do města Dorud, což je zhruba 6 hodin jízdy. Velice ochotně nás vzali do autobusu i s 3 kajaky, avšak za lodě jsme si museli značně, ač nesmyslně, připlatit. Doprava autobusem po placaté části Íránu je velice pohodlná.

Jakmile člověk opustí místa, kde se pohybují turisté, nepřečtete si jediný nápis a nikdo na vás nepromluví jediným anglickým slovíčkem. To vše však přináší tu nádhernou stránku Íránu - každý se na vás bude usmívat, zvát vás na čaj a pokoušet se dorozumět za pomoci rukou a nohou.

A rocky mountain

Description automatically generated

"Z řeky si po dobu splutí prohlédneme do detailu desítky krásných železničních mostů."

Řeku Sezar doposud sjely 3 skupinky kajakářů, takže letmé informace se dohledat dají. V dnešní době jsou však zdaleka nejlepším pomocníkem na takovéto pádlování satelitní snímky. Nasedá se ve městě Dorud, odkud si řeka vybrala cestu přímo na jih naskrz pohořím Zagros. Údolím řeky Sezar vede významná železniční tepna, která spojuje pobřeží Perského zálivu se severem Íránu. Téměř polovina z její délky 200 km se nachází v tunelech. Železnice je využívána především pro nákladní dopravu. Vlaky jezdí hlavně přes noc, přes den se trať stále opravuje a reviduje. Je to neuvěřitelná stavba vzhledem k extrémním podmínkám ve kterých byla vybudována.

Noc před nasednutím na Sezar se přehnala Dorudem velice silná bouřka s krupobitím, takže se řeka zabarvila do krásné kapučínové barvy a hladina značně stoupla. Nad ránem vylezlo nad město silné slunce, ulice velkého města se okamžitě zaplnily mnoha usměvavými Íránci. Vyrazili jsme na market nakoupit jídlo na 5 dní na řeku. Místní obchůdky nenabízejí příliš mnoho pestrých potravin na vaření v divočině. Jelikož nejsme zastánci expedičního jídla a s oblibou si vždy vystačíme s tím, co daná země nabízí, nakupujeme těžkou zeleninu, těstoviny, sušené ovoce, ořechy, čokoládové tyčinky, rybičky v konzervě apod. Trošku horší je to s pitnou vodou, které v údolí Sezaru není moc, takže si přidáváme každý do lodi krásných 5 litrů. Mě osobně nesmírně baví pádlovat s plně naloženým kajakem, nicméně přenášky jsou pak extrémně obtížné.

A group of people on a rocky hill

Description automatically generated

"Zajímavá pasáž těsně nad vesnicí Sepid Dasht."

Nasedáme na řeku a deštivé mraky vystřídalo ostré íránské slunce. Voda má příjemnou teplotu, kraťasy a dlouhá bunda jsou ideálním kompromisem. Ihned za městem Sezar nabírá slušný spád a je jasné, že se zde člověk nudit nebude. 

Sezar bych rozdělil na dva úseky. První polovina řeky z města Dorud do vesničky Sepid Dasht - uprostřed hor a poté druhá polovina na pokraj pohoří do vesničky Tale Zang. První část do Sepid Dasht je cca 80 km dlouhá. Za vysoké vody WW IV-V s minimálně jednou přenáškou a rozhodně se jedná o kontinuální světové pádlování. Nakonec jsme jeli řeku pouze ve dvou a první úsek jsme zvládli během dvou dlouhých nesmírně náročných dní. 

Když jsme dorazili druhý den navečer do vesničky Sepid Dasht, měli jsme informaci, že skupinka kajakářů v minulosti přespala ve škole. Podařilo se nám sehnat jediného místního, který mluvil anglicky. Ibrahim, učitel ze školy a sirotčince se o nás se všemi ostatními s obrovským nadšením postaral. 

A group of people sitting posing for the camera

Description automatically generated

"Společná fotka s chlapci v sirotčinci ve vesničce Sepidt Dasht."

Vzhledem k tomu, že se nám další den velice obtížně vstávalo, rozhodli jsme se pro den odpočinku. Ten den byl dokonce svátek učitelů a Ibrahim nás vzal s sebou na slavnostní sjezd všech učitelů z širokého okolí. Konalo se to na louce u jabloňového sadu. Sjelo se na několik stovek učitelů a učitelek. Slavnost spočívala v přednesu proslovů několika významných osobností, načež mě Ibrahim požádal, zdali bych nechtěl promluvit jakožto zástupce západního světa a popovídat si o školství v Evropě. Samozřejmě, že bych něco takového nemohl odmítnout a musím říci, že to byl velice silný zážitek hovořit k tolika lidem s tak odlišnou kulturou. Když jsme jim na závěr říkal, že jsem ještě nebyl v zemi, kde by byli místní tak přívětiví k cizincům, velice si toho považovali. 

A group of people standing in a parking lot

Description automatically generated

"Den učitelů, kde jsem jako zástupce západního světa vyprávěl o školství v Evropě."

 

Po volném dni stráveném s místními jsme se vydali dále po řece. Ve vesnici Sepid Dasht přitéká zleva další řeka, která dle satelitních snímků bude naprostá paráda v opuštěném hlubokém údolí. V momentě, kdy jsme nasedali na řeku, v ní teklo tak 50 kubíků šedě zbarvené vody, normální průtok je ale tak třetinový. Ze Sezaru se tak stal big water. Po několika kilometrech velkých peřejí se rázem změnil charakter řeky na vodnatou WW III+ v neuvěřitelně scenérické krajině v hlubokých kaňonech. Mnohdy se dvě stovky kubíků sevřou do pár metrů široké soutěsky a vy netušíte, co bude za zatáčkou. K tomu velice dobře sloužily satelitní snímky, kdy jsme "scoutovali" na telefonu řeku každou chvíli, abychom byli připraveni na ona zúžení a včas zastavili a pokusili se inkriminovaná místa prohlédnout. De facto nikdy se nejednalo o nijak těžké peřeje, pouze se vždy vaří voda mezi kolmými stěnami. 

S přibývajícími kilometry se zvyšuje teplota na slunci, krajina je čistá horská poušť, naprostá absence stromů a míst se stínem, takže jakmile se řeka stočí do kaňonu, kde je stín, využíváme to k odpočinku. 

A group of people standing next to a river

Description automatically generated

"Po dni odpočinku opět nasedáme na rozvodněný Sezar ve vesničce Sepid Dasht."

Čistých malých přítoku, kde by bylo možné nafiltrovat vodu, výrazně ubylo. Dojíždíme do vesničky Tang-e-Panj, na slunci je kolem 45°C a rozhodujeme se pádlování zkrátit o cca 20 km. Úsek do Tale Zang už nepřináší nic odlišného. V Tang-e-Panj je zastávka vlaku, takže by neměl být problém se dostat údolím řeky zpět do Dorudu. 

Tang-e-Panj je dle našeho úsudku středověká velice chudá vesnička, která funguje jen díky železnici. Široko daleko žádná pitná voda, jen obrovské horko, kamenné domy s plechovou střechou, hnijící odpadky, silný zápach a vedle nově vybudovaná zastávka u moderní železnice, kde nám výpravčí nabídne chlazenou čistou vodu a můžeme si lehnout na koberec do modlitebny. Po několikahodinovém čekání se najednou objeví osobní vlak, který je k prasknutí nacpaný a jsme vůbec rádi, že se nám podaří dostat dovnitř a do nákladního prostoru uložit i kajaky. Cesta podél řeky údolím nahoru je sice zážitek, avšak přebitý nedýchatelnem a přecpaným prostorem ve vlaku, takže jsme šťastni, když je nám nabídnuto posezení v kupé pro průvodčí. Z nádraží nás poté odveze do hotelu přes celé město jeden z místních a odmítá za to dostat peníze. Dva dny volna využíváme k návštěvě Isfahánu a zde si člověk plnými doušky může vychutnat všechny vůně Íránu najednou.



Text i foto: David Sodomka