Mistrovství Evropy U23 - Martina Satková

 

Začaly prázdniny, a to ve vodáckém světě znamená, že dospělé reprezentanty čeká několikatýdenní pauza od závodění a o tituly mistrů světa a Evropy se budou prát junioři a U23. Nás čekají hodně náročné 3 týdny. Nejprve ME v Liptovském Mikuláši na Slovensku a následně MS v polském Krakově.

Je sobota a my přijíždíme do Lipťáku. Zdejší trať pro nás je „srdcovou“ záležitostí. Já jsem tady jela v roce 2013 své první juniorské Mistrovství světa a Amálka Hilgertová tu ve stejném roce získala mistrovský titul. Na trénink nám zbývá jen 5 dní, ale obě jsme na místí trati měli něco natrénovaného, takže to nakonec nebyl žádný stres. My jsme mimo tréninky spíš řešily, co s volným časem. Nechtěly jsme se pořád jenom válet, spát a koukat na filmy. Proto jsme poctivě plnily své tréninkové deníčky různými aktivitami jako běh, jóga, slackline anebo jsme s ostatními podnikali výlety do hor, kolem plesa, do jeskynní apod.

Rozhodně jsme nezanevřeli na tradici „kavárenských povalečů“ a pravidelně jsme navštěvovali nejlepší místí kavárny a udržovali jsme si pravidelný přísun kofeinu, dobrého zákusku nebo zmrzliny. Zbylý volný čas jsme věnovali společenským hrám, žonglování a opalování u bazénu. Ano. Tak přesně takhle vypadala naše příprava pár dní do závodu. Nabíráme poslední cenné síly a jdeme na to.



Amálka s Martinou jako  „kavárenské povalečky“.


Rovnou přeskočím až k samotnému závodu. Na Mistrovství Evropy jsme za Hiko Team přijeli reprezentovat já a Amálka, takže se závod bude točit jen kolem nás. Kvalifikační jízdy jsme zvládly a do semifinále, ačkoliv o prsa, jsme se obě o prsa dostaly z prvních jízd, a proto jsme se mohli plně soustředit na závod hlídek.

První medaili a hned zlatou získala právě Amálka společně s Gabčou Satkovou a Terezu Fišerovou. Holky prostě nedaly nikomu šanci a zaslouženě jim hrála česká písnička. I já jsem si zvládla společně s Terezu Fišerovou a Evou Říhovou vybojovat medaili.
Sice stříbrnou, ale hodně vybojovanou. Bohužel jsem na trati chybovala a v cíli jsme nakonec byly těsně druhé. Pro Českou výpravu začal šampionát dost úspěšně, ale ten hlavní závod nás čeká až následující dny. Semifinále a pak velké finále.

 Amálka Hilgertová společně s Terezou Fišerovou a Gabčou Satkovou.



Sobotní závod patřil opět Amálce a já jsem pouze trénovala a fandila ze břehu. Amy docela hladce postoupila do finále společně s dalšími dvěma českými loděmi. Ve finále jsme ji hnali do cíle, jak jen to šlo, ale bohužel měla dost šťouchů, a to na medaile prostě nestačilo. Byla nespokojená, ale myslím, že jako úřadující Mistryně Evropy dospělých to může brát jako další užitečnou
zkušenost a využít to ve prospěch na Mistrovství světa. Já po závodě utíkám na večeři a spát, abych byla připravena podávat výkony.


                                                                                            Amálka Hilgertová na trati :-)



Poslední závodní den se konečně na start chystám i já. Mám poměrně dobrou startovní pozici a po své vydařené jízdě jsem si zajistila místo v odpoledním finále. Už i to mě moc potěšilo. Startovala jsem ze třetího místa, takže po mé jízdě už se rozdělovaly medaile. Nervózní na startu jsem byla dost. To nebudu lhát. Snažila jsem se neposlouchat zvuky kolem, ale toho se asi nikdy nejde vyvarovat. Startuji za Francouzskou Delssus a slyším, že nastavila skvělý čas. Mně už ale zní startovní interval a já jsem připravená o medaili bojovat.

Jízdu si moc nepamatuji. Pamatuji si, jak mě hlasy hnaly do cíle a tlačili mě, co jen to šlo. Na 11 bráně přichází menší chyba, ale já jsem nesměla zmatkovat a musela sem jet dál. Cílovou fotobuňku protínám a vidím, jak tam svítí 2.místo. Musím přiznat, že jsem byla v cíli rozpačitě smutná. I když jsem se zlepšila, chyba na trati mě stála lepší umístění a já věděla, že buď budu mít medaili, nebo budu čtvrtá. Následující dvě minuty byly opravdu dlouhé a nervózní, ale i Amál i ségra mě těšily, že to vyjde a že budu mít placku.



                                                                                           Martina Satková na trati :-)


Vyšlo to. Moje první U23 individuální medaile a k tomu stříbrná. Byla jsem kousek od zlata, ale také vlastě kousek od toho, být mimo podium. Jsem spokojená a šťastná. Přijímám gratulace, obětí, dělám rozhovory a fakt si to užívám. Po předešlé sezoně různých pádů jsem konečně ochutnala, jaké to je stát na stupních.


                                                                                         Martina Satková na stupni vítězů :-)


Pokud vás zajímají oslavy, tak moc velké nebyly. Hned druhý den totiž jedeme do Polska, kde se brzy startuje ještě větší závod. Tentokrát Mistrovství světa a my jsme opět připravené závodit o medaile.


Foto: Alena Ceplová a Kryštof Tichý