Ondra Tunka na Mistrovství světa v extrémním kajakingu




Kdo to nezažil nepochopí :)

Když jsem poprvé uviděl Jacobs ladder-část řeky Payette, na které se jede nejobtížnější kajakový závod na světě, tak jsem si řekl, že to není tak strašný. Jenže to jsem na to koukal z výšky ze silnice. Když jsem ale přišel k řece, zjistil jsem, že je to fakt velký. Po pěti dnech, co jsem na to jen koukal a jezdil na jiných úsecích řeky, abych si zvykl na charakter vody, jsem zjistil, že když se do toho pustíte, je to obrovský. Strašně rychlá voda a velké vlny, přes které nic nevidíte se vám snaží trochu znepříjemnit cestu dolů, ale když se naučíte, co dělat, je to krásnej pocit.


5 dni jsem jezdil na jiných úsecích řeky a na finálovou trať Jake’s jsem se jenom koukal než jsem se do ni odhodlal.

“5 dní jsem jezdil na jiných úsecích řeky a na finálovou trať Jake’s jsem se jenom koukal, než jsem se do ní odhodlal.”



Finálovou trať zkráceně nazývanou Jake’s jsem jel poprvé s Vikym (Viktor Legát), ano správně s tímhle staříkem, který mě pak při závodě natrhnul prdel a s Abem (Abe Herrera), který má na starosti safety celého závodu. Abbe mi hodně psychicky pomohl: “Ondro, za žádnou cenu nesmíš vyplavat. Tady ti nikdo nepomůže. Pokud vyplaveš, je konec.” Jo díky Abbe hned se mi jede líp.


Pája ve spodní části tratě při své první a poslední tréninkové jízdě. Dvakrát zvedala a sebevědomí do závodu ji to moc nedodalo. O to větší respekt jak to nakonec dala. Mezi těmi, co se rozhodli do finale nenastoupit, byli holky i kluci.

Pája ve spodní části trati při své první a poslední tréninkové jízdě. Dvakrát zvedala a sebevědomí do závodu ji to moc nedodalo. O to větší respekt jak to nakonec dala. Mezi těmi, co se rozhodli do finále nenastoupit, byli holky i kluci.


Já jsem se nakonec do finále na Jacob’s nedostal. Teda já se nedostal ani do semifinále, ale to tady nebudu rozpatlávat jakej jsem looser. Ale i tak to byl zážitek sledovat, jak i nejlepší kajakáři na světě mají s Jakem problém. Velkej respekt před Pajou, která si Jake’s povodila. No to je možná silný slovo, ale každopádně to zvládla a dojela si pro titul vícemistryně světa. Pája byla vyslána na závod jejím novomanželem, který na tomto úseku řeky vyplaval a nejspíš proto poslal svou manželku, aby napravila jméno rodiny. Myslím, že se jí to celkem podařilo.


Pája na Jacob´s ladder v nájezdu do třetí brány. Poprvé v osmileté historii závodu byla letos zařazena kategorie žen. Do finále se dostalo pět holek a čtyři posbíraly odvahu se do tratě pustit.

Pája na Jacob´s ladder v nájezdu do třetí brány. Poprvé v osmileté historii závodu byla letos zařazena kategorie žen. Do finále se dostalo pět holek a čtyři posbíraly odvahu se na trať pustit.



Já jsem při závodě dělal safety. Možná si řeknete, co takovej slalomář ví o záchraně? Použil vůbec někdy házečku? Jasně, že jo. Párkrát jsem na ní sušil hydro. Takže safety bylo zajištěno. A skore jeden rozbitej nos a jedno rozseklý čelo je myslím fakt dost v pohodě. Ne, bylo tam dalších dvacet záchranářů a z vody to hlídaly legendy jako Benn Marr a další, kteří se neprobojovali do finále. Ale i tak by se tam pomáhalo dost obtížně. Naštěstí nikdo ze závodníků naší (hlavně teda mojí) pomoc nepotřeboval.


NFC vyhrál Dane Jackson, který tam jezdil s větším přehledem než já v Troji. Mezi holkami zvítězila Mariann Saether.
Pokud máte rádi velkou vodu, určitě na Payette do Idaho vyražte, ale rozhodně to není pro každýho.


Já, Paja a Vory, který nezavodil, aby to mohl všechno fotit. Z českých závodníků chybí jen Viktor Legát, který měl v rámci druhého dechu hned po závodech jiné starosti.

Já, Pája a Vory, který nezávodil, aby to mohl všechno fotit.

Z českých závodníků chybí jen Viktor Legát, který měl v rámci druhého dechu hned po závodech jiné starosti.


Foto: David Vory Sodomka