Bubáčův report z Mistrovství světa Freestyle kayaking Plattling 2011

Mistrovství světa 
Freestyle kayaking Plattling 2011

Po dvou letech se opět konalo Mistrovství světa, tentokrát v německém Plattlingu. Toto malebné bavorské městečko, ležící jen šedesát kilometrů od Železné Rudy, disponuje jedním z nejlepších válců ve Střední Evropě. A to je také důvod, proč se již před mnoha lety stalo nejvyhledávanější destinací českých freestylerů. V minulých dvou letech měla ale řeka Isar - na které se plyaspot nachází - tak žalostně málo vody, že jezdit sem by napadlo snad blouda a to ještě po lobotomii mozku. V průběhu letoška byl vodní stav tak 50:50, přesto ICF rozhodla pořádat šampionát právě zde. Ironií bylo, že se jen hrstka lidí obávala sjízdnosti, naopak reálně hrozilo, že si sbalíme svoje sakypaky a kvapem vyklidíme pole a to právě kvůli očekávané povodni. Freestylisti totiž, až na výjimky, neuznávají nocování v hotelích (nebo na ně nemají), ale povalují se v bezprostřední blízkosti spotu. A vzhledem k tomu, že účastníků a doprovodů mohlo být tak kolem tří set, zabraná plocha čítala kolem dvou hektarů. K tomu spousta dodávek, osobáků, autobusů a jediná ústupová cesta.. Ale povodeň se nakonec nekonala a závody mohly nerušeně pokračovat. 

Tréninky jsou rozděleny podle počtu závodníků v týmu, každej má tři minuty na hlavu/den, tzn. tak tři nájezdy. Takže dva tréninky po půl hodině před samotnym startem. Náš tým byl ale v mimořádně silný sestavě (o přebujelym egu nemluvě) a v dobrém rozpoložení. Přece jenom tady máme všichni natrénovaný desítky a desítky hodin, takže jde bezmála o výhodu domácího hřiště. 

Jenže nějakou naprosto nepředvídatelnou náhodou se dostavily i ostatní týmy. A aby toho nebylo málo, tak mezi nimi i ty nejsilnější, zejména USA, Kanady, Japonska, Německa, Francie, Anglie, o slovenským Peteru Csonkovi ani nemluvě. Ale náš tým sebral hozenou rukavici a na trénink vtrhnul s novou agresivitou.

Je taky potřeba poděkovat organizátorům za stylovou Opening ceremony v samotným středu města, za párky zdarma i za to, že nás nijak nepostihovali za to, když sme si ukradli a na ramena posadili našeho vlajkonoše, což byl klučina z nějaký německý ZŠ. A taky za to, že jsme byli všichni pozvaný na Bierfest, kterej stál skutečně za to. Dokonce si k našemu týmu přised starosta a rozdal nám dalších asi deset tiketů na free tupláky. 

Ale to jen tak na okraj. Kvalifikace se už odjely a z našich holčiček nepostoupila žádná. Junioři taktéž bez český účasti. Ze singlů postoupil ze skvělýho pátýho místa Lukáš Červinka. Z kategorie K1M poslal světovou pětadvacítku Jan Špindler se 13. místem a Štěpán Vohradský s 24. flekem. Toť vše, ostatní sme mohli jít se ctí tak akorát na Looser´s Party, která na nás večer čekala. Jeníka se Štěpánem čekal ještě fight o semifinále (světová desítka), ale i tady nervy zapracovaly. Štěpán zůstal ukovanej na 24. pozici, Jeník ještě místo za ním. Lukáš singlířský finále taktéž smolně neposlal. Ale aspoň už jsme byli zase jednotná smečka bez startovního stresu a jedinou naší starostí bylo, kdy jíst, spát, pít a „tančit". A v těchto kategoriích by se určitě MS mělo pořádat, byla by to samá medaile pro Čr.

Nicméně závody pokračovaly dál a bylo se na co koukat. Světová špička zůstala prakticky neobměněna, snad s jediným rozdílem, a to, že se všichni rozhodli zkombinovat první půlku triků do tý druhý půlky, což na konečnym výsledku udělá obrovskej rozdíl. Světovej trend kevlarovejch freestylovejch speciálů zase přidal dobrej půlmetr na poletech. A i když sme zvyklý na leckterý týpky světový scény a jejich fotky s videama, občas se nám tajil dech a spodní čelisti zvolna padaly ke keckám. 

Naprosto senzační podívaná se potom naskytla na chlapský finále. Tady jsme měli želízko v ohni. Slovák Peter Csonka totiž postoupil ze semifinále z první příčky. Ne že by to bylo tak divný, je to úřadující Mistr Evropy a Vicemistr světa z Kanady, ale i tak to bylo fajn pořádně si zařvat na toho „svýho". Ve finále se jedou tři jízdy po pětačtyřiceti vteřinách a počítá se nejlepší od každýho závodníka. Peťo sypal jak zběsilej a každý další jízdě přidal něco navíc, takže sme naprosto vůbec nepochybovali o tom, že máme novýho Mistra světa. Ne tak rozhodčí. Na první místo zcela nepochopitelně katapultovali jednoho kluka z Anglie, kterej - ne že by jezdil špatně, to by se nedostal do finále - na první místo ale neměl. Smůla, i ve freestylu se najdou pěkný ******.

Ale večer bylo vyhlášení a následná party. A jsem si jistej, že právě tahle party smazala veškerý názorový rozdíly a usmířila znesvářený jedince. Výborná akce na závěr, snad jediná chyba byla, že barmani zavřeli už v šest ráno. Ale možná dobře, je klidně možný, že bysme tam byli všichni dodnes.

Až na tohle jediný selhání ze strany rozhodčích se jednalo o naprosto výjimečnej týdenní happening. Navázaly se nový kamarádšofty, utužily ty starý, nebyla nouze o vynikající sportovní výkony, střídaný výjimečně silnýma zážitkama a všeobjímající luxusní atmosféru třísethlavý rodiny u jednoho stolu. 

A ještě na závěr je na místě zvlášť poděkovat firmě Hiko sport, která se postarala o můj tělesnej komfort. Taktéž mě zbavila frustrace z toho, že v již odloženejch hadrech vypadám jak uprchlej vězeň z gulagu, kterej se rozhod pádlovat.

Pro Hiko sport, Bubáč.