Břehovo netradiční seakajakování

Jste zde: HIKO SPORT > Aktuality a články > HIKO sloupek

Netradiční seakajakování

Seakajak jistě už zakusilo na moři nebo na jezeře spousta jedinců. Protože mám rád spíše tu proudící vodu napadlo mě udělat kompromis . Vymyslel jsem si a začátkem července i realizoval s partičkou kamarádů víkendový výlet na seakajacích, dílem po klidně tekoucí Otavě a dílem po již stojaté Vltavě. První červnovou sobotu jsme vyzvedli seakajaky v Hiku na Pankráci a vyrazili do začínajícího horkého dne na nástupní místo. Místo nástupu jsem zvolil nábřeží v Písku. Kolemjdoucí se dost podivovali, co to máme za divný kánoe. Krátká instruktáž a vyrážíme po vlažně tekoucí Otavě. Mírný proud nás unáší úzkým údolím, ze stezky na pravém břehu nám mávají náhodní chodci i cyklisté. Po pár kilometrech přichází jez. Je malá voda, tak za dohledu nechápajících rybářů zdoláváme říční překážku u pravé kozy šlajsny bez ztráty kytičky. Po pár tempech přichází druhý, tentokrát provalený jez. Za dalších pár desítek metrů je třetí jez, také provalený. Zdoláváme oba bez problémů.
Pod posledním jezem se tok Otavy téměř zastavuje, neboť až sem sahá vzdutí vodního díla Orlík.
Vychutnáváme klid a krásu okolní přírody. Řeka zde začíná tvořit kaňon, který pokračuje až do Vltavy. Krom osamělých rybářů nepotkáváme živáčka. Slunce nás cestou nemilosrdně griluje svými paprsky. Proto neváháme zastavit u skal a svlažit rozpálená těla. Dál se údolí postupně rozevírá, ale břehy jsou stále víc lemovány skalami. Před Štědronínem zastavujeme na pravém břehu, líbí se nám příjemný travnatý plácek a rozbíjíme tábor. Je příjemný letní večer jako stvořený na grilování. Filous si bere na starosti stavbu grilu a za pár okamžiků už se škvíří maso na roštu.
Nedělní vyspávání nám přerušuje slunce, které se již před osmou hodinou, opírá do plachet našich stanů. Musíme ven. Ranní koupel v jezeru zažene poslední ospalost. Je krásný den, čas pokračovat dál.
Míjíme Zvíkovský most a před námi se otvírá nádherné panorama královského hradu Zvíkov. Hrad objedeme a vychutnáme pohledy na něj ze všech stran. Po Vltavě pokračujeme dál proti proudu. Náš dnešní cíl je Červená nad Vltavou. Cestou pozorujeme majestátní skály vltavského údolí. Dnes už si jen těžko kdo dokáže představit nádheru původního kaňonu Vltavy ještě nezatopené vodou Orlické přehrady. Původní koryto se nachází kdesi v třicetimetrové hloubce pod námi.
Červenský železniční most signalizuje, že se blíží konec našeho víkendového putování. Když se v zatáčce objeví Podolský most, je na čase přistát a vydat se pěšky na železniční zastávku Červená nad Vltavou. Vlak během necelých 20 minut doveze řidiče zpět na start našeho výletu a nastává čas návratu.
Byl to pohodový víkend plný slunce.   Už se těším na další takový.